Jak zbavit dítě závislosti na dudlíku

Základem úspěchu ve zbavování se dudlíku je to, že vás dítě musí chápat. Musí rozumět vašemu zdůvodnění, proč mu ten dudlík chcete vzít.

Vězte, že než násilné, razantní a náhlé uzmutí dudlíku není moc dobré.

Je dobré, když dítě zbavujete dudlíku pozvolna a postupně. Vysvětlujte mu, že do školky to s dudlíkem nejde. Zkuste mu vysvětlit, že je už velký a že by se mu jiné děti už smály. Ukažte mu, že dudlík má negativní vliv na zuby a že by je mohl mít ošklivé. Klidně dítěti ukažte i nějaké obrázky. Ošklivte mu dudlík, obdobně jak se tomu dělá při odnaučování od plín.

Dalším krokem je, že mu budete dudlík po usnutí vyndávat z pusy.

Při odnaučování dudlíku se na dítě nezlobte, nekřičte, nenadávejte. Dítě je na dudlíku závislé, stejně jako někteří dospělí na kávě, či alkoholu. A jak víme odnaučit těmto nešvarům je víc než obtížné.

Pokud dítěti uzmete dudlík, věnujte se mu. Snažte se rozptýlit jeho pozornost, když začne být nervózní, zkuste zpívat, povídat si, ukazujte si obrázky, povídejte si pohádky.

Cesta ke znechucení může vést i stříháním špičky dudlíku. Potírání česnekem, či cibulí, ale to by se vám nemuselo vyplatit, kdyby to naopak dítěti zachutnalo.

Jistou cestou může být i ztráta, poslání dalšímu dítěti, či poslání Ježíškovi, avšak tuto alternativu příliš nedoporučujeme. Nadejde noc a vše bude jinak. Pláč pak vše ještě více situaci zkomplikuje, a jestli povolíte, bude následné odnaučování ještě složitější. Jestli nepovolíte, budete mít před sebou několik hodně perných dnů.