Změna na zimní čas: proč nás každoroční posun hodin stále tak vyčerpává a jak se s tím vyrovnat
Každý rok se to opakuje. Někdy v říjnu nás čeká ta pověstná noc, kdy se ručičky hodin posunou zpět – tentokrát konkrétně v noci ze soboty 26. na neděli 27. října, kdy se čas vrátí z 3:00 na 2:00.
Teoreticky bychom si měli o hodinu přispat, prakticky to však pro mnoho z nás znamená narušení vnitřního rytmu, podrážděnost, problémy se spánkem i nižší výkonnost. A přestože o této změně víme měsíce dopředu, málokdy se na ni opravdu připravíme. Možná by to letos mohlo být jinak.
Zavedení letního a zimního času není žádnou novinkou moderní doby, jak by se mohlo zdát. Myšlenka posunu času se objevila už v 18. století – slavný vynálezce Benjamin Franklin navrhl, že lidé by mohli „vstávat s kohoutem“ a tím ušetřit svíčky. Nicméně skutečné zavedení letního času přišlo až během první světové války, a to z velmi pragmatického důvodu: šetření energií.
Československo zavedlo letní čas poprvé v roce 1916, inspirováno Německem a Rakouskem. Od té doby se u nás měnilo střídání času podle různých pravidel, než bylo v roce 1996 sjednoceno s pravidly Evropské unie. Letní čas tak dnes končí vždy poslední říjnovou neděli – letos tedy 27. října.
Možná si říkáte: "Vždyť je to jen hodina, proč to tolik lidí tak rozhodí?" Jenže právě v tom je ten háček. Lidský organismus je naladěn na velmi jemný biorytmus, tzv. cirkadiánní rytmus, který řídí náš spánek, bdění, hormony, teplotu těla i chuť k jídlu. A změna, byť jediná hodina, může s tímto rytmem výrazně zamávat.
Po přechodu na zimní čas se častěji objevuje únava, poruchy spánku, horší soustředění, sklon k depresivním náladám a snížení imunity. Tento dopad bývá u každého jiný – záleží na věku, životním stylu, ale i na tom, jak jsme na změnu připraveni.
Zatímco dospělí se s určitou dávkou kafe a trpělivosti dokážou přizpůsobit relativně rychle, malé děti reagují na změnu času daleko intenzivněji. Jejich vnitřní hodiny nejsou tak flexibilní a zpoždění usínání nebo probouzení může u některých trvat i několik dní až týdnů.
Ideální je připravovat děti pozvolna – už týden předem začít posouvat večerní i ranní režim každý den o 10–15 minut. Ukládat je o trochu později, ráno je nechat déle spát (pokud to jde), přizpůsobit tomu i jídlo a čas na hru. Dětem také pomůže, když se budou během dne více hýbat na denním světle – to pomáhá přenastavit jejich biologické hodiny přirozenou cestou.
Stejné pravidlo postupného posunu spánkového režimu může pomoci i dospělým. Pokud si dokážete už v týdnu před změnou posunout čas usínání a vstávání, budete na změnu připraveni fyzicky i psychicky. Snažte se také dodržovat pravidelný rytmus – vstávat a chodit spát každý den přibližně ve stejnou dobu, i o víkendu.
V období přechodu je dobré omezit těžká jídla a alkohol, které zhoršují kvalitu spánku. Naopak si můžete pomoci přírodní cestou – hořčík, vitamín B6 a melatonin (ve formě doplňků nebo potravin) mohou pomoci tělu lépe zvládnout přenastavení rytmu. Sáhnout můžete po oříšcích, semínkách, listové zelenině, banánech nebo kvalitní hořké čokoládě.
Zásadní roli hraje také přirozené světlo. Ráno zkuste co nejdříve vystavit oči dennímu světlu – i kdyby to mělo být jen otevření oken nebo krátká procházka. Naopak večer světla ubírejte. Tlumte světla v místnosti a zkuste si alespoň hodinu před spaním odpustit modré světlo z mobilů a počítačů.
V posledních letech se stále častěji diskutuje o zrušení střídání času. Evropská unie už v roce 2018 schválila návrh, že si členské státy budou moci vybrat, zda zůstanou u letního nebo standardního času. Přesto se zatím ke změně nikdo neodhodlal – částečně kvůli pandemii a složitém dohadování mezi státy.
A tak se i letos opět posuneme zpět do „zimního“ času. Možná naposledy, možná ještě několikrát. Jedno je ale jisté – dobře připravený člověk tuhle malou změnu zvládne bez větších komplikací.