Jaké pranostiky jsou neodmyslitelně spjaty s prosincem?
Prosinec je měsícem zimy, tmy a očekávání. Dříve, když lidé žili mnohem blíže přírodě, pozorovali počasí a snažili se z něj vyčíst, co je čeká v příštích týdnech i celém roce. Právě proto vzniklo tolik prosincových pranostik – a mnohé z nich se tradují dodnes. Poodhalují nejen vztah našich předků k přírodě, ale i jejich smysl pro humor, nadhled a praktičnost.
Prosinec byl klíčovým ukazatelem toho, jaká bude zima. Pokud byl suchý a mrazivý, předpovídalo to dobrý rok. Jedna z nejznámějších pranostik říká: „Prosinec naleje a leden zavěje.“ Teplotně vyrovnaný prosinec měl znamenat, že zima bude postupná, bez náhlých výkyvů. Oproti tomu teplý začátek zimy budil obavy: „Teplý prosinec – špatná úroda.“
Sníh byl pro hospodáře symbolem ochrany. Když pokryl pole, bránil promrzání a uchovával vláhu pro jarní setí. Proto se říkávalo: „Sníh v prosinci – hojnost v létě.“ Pokud však přišla obleva příliš brzy, věděli, že je zle: „Prosincová voda – na polích škoda.“ Rozmražená zem mohla zničit ozimy a zimní vláhu odplavit pryč.
Prosincové pranostiky se často pojí s adventem. Na první sníh se čekalo s napětím, protože měl napovědět, jaký bude celý měsíc. Říkalo se například: „Padne-li první sníh o adventu, zima bude mírná.“ Důležité byly i jednotlivé svátky – svatá Barbora, svatý Mikuláš či svátek Lucie. Podle jejich počasí se poznávalo, jaký bude leden nebo únor.
Nejvíce pranostik se však váže k Vánocům. „Na Vánoce mnoho sněhu – na žně mnoho deště“ varovalo před rozmary počasí v příštím roce. Naopak „Zelené Vánoce – bílé Velikonoce“ připomínalo, že mírná zima může být jen klid před bouří.
Ačkoliv dnes máme předpovědi počasí přesnější než kdykoli dřív, prosincové pranostiky stále přetrvávají. Připomínají nám respekt k přírodě, cykličnost času i to, že lidé odjakživa hledali jistotu v pozorování světa kolem sebe. Prosinec díky nim nepůsobí jen chladně a tmavě – stává se poslední kapitolou roku plnou tajemství, očekávání a tichého kouzla.