Jak sbírat hlívu plicní | atlas hub

Krok 1

Hlíva plicní roste, jak již bylo výše zmíněno, od května do října, místy i velmi hojně. Nalezneme ji nejčastěji na pařezech a odumírajícím dřevě různých druhů listnatých stromů (např. na bucích, osikách, lípách,břízách či vrbách), vzácně i jehličnanů. Obvykle vyrůstá v bohatých trsech a vyskytuje se převážně v okolí vodních toků, v lužních lesích a jiných vlhčích lokalitách od nížin až po vyšší polohy.

Krok 2

Od hlívy ústřičné ji odlišuje hlavně její světlejší zbarvení. Dále nedosahuje takových rozměrů jako její příbuzná - klobouk hlívy plicní bývá široký zhruba 4 až maximálně 15 cm. Klobouk má bělavé, bělavě šedé či světle okrové zbarvení, později až žlutavé, nejčastěji vějířovitý či lasturovitý tvar a bývá bočně přirostlý ke kmeni. Lupeny jsou sbíhavé a mají taktéž bělavou, krémovou či nažloutlou barvu. Délka třeně, ze kterého může vyrůstat několik klobouků, se pohybuje zhruba od 2 do 8 cm.

Vůně hlívy plicní je kořenná a lehce moučná, chuť je velmi příjemná. Sbíráme pouze mladší pružné plodnice, starší mohou být sušší a tuhé. Při sklízení trs plodnic rukou vykroutíme, neodřezáváme jej.

Krok 3

Hlíva plicní obsahuje řadu vitamínů, minerálů a dalších zdraví prospěšných látek – např. betaglukany.

Oplývá následujícími léčivými účinky:

• Má protirakovinné, antimikrobiální, antioxidační a protizánětlivé účinky
• Podporuje imunitní systém
• Má příznivý vliv na krevní tlak a na hladinu cukru v krvi
• Zlepšuje stav jater, ledvin a dalších vnitřních orgánů
• Hodí se pro astmatiky a alergiky
• Pomáhá léčit kožní onemocnění a různá zánětlivá onemocnění (např. kloubní)
• Detoxikuje organismus

Krok 4

Její využití v kuchyni je stejně tak všestranné jako u hlívy ústřičné. Hodí se k přípravě polévek (např. falešné dršťkové polévky či bramboračky), omáček, do masových a zeleninových směsí i do karbanátků. Dá se také smažit na přírodno i v trojobalu jako řízek, případně sušit či nakládat do octového nálevu.