Jak poznat Odersko |tipy
Jak poznat Odersko |tipy. Turistický poznávací výlet oderským podhůřím začíná ve Studénce a končí v Suchdole nad Odrou. I když jsou tato města od sebe vzdálená jen 15 kilometrů, na výletě pěšky jich ujdeme téměř 80. Cestujeme-li na kole, pak se nám cesta prodlouží ještě více. Ale o to víc přírody uvidíme. Výlet povede mírně zvlněnou krajinou rámovanou věncem hor a poznáme na něm úhledná městečka, jejichž jména známe většinou jen z učebnic, tradičních výrobních značek či z mediálního zpravodajství.
Co je potřeba
podrobná turistická nebo cykloturistická mapa Oderské vrchy
turistické vybavení
Krok 1
Výlet Oderskem začíná ve Studénce, kterou prochází hlavní železniční trať (úsek Olomouc – Ostrava). Je třeba zvolit rychlíkový spoj Českých drah, protože EC, IC a vlaky jiných společností ve Studénce nestaví. Přeprava kol by neměla být problém, přesto je lepší se o této možnosti předem ujistit. Při cestě vlakem si mnozí vzpomenou na velké železniční neštěstí, které se stalo 8. srpna 2008, kdy jedoucí rychlík narazil do mostu, který se na trať zřítil pár sekund předtím.
Krok 2
Ve Studénce se mohou cyklisté a pěší, kterým na nějakém tom kroku nesejde, vydat po naučné stezce Kotvice. Tato stezka turisty zavede k soustavě rybníků a meandrů Odry. Nebo je možno hned od nádraží vyjít po žluté značce k zámku. Turisty zde nečeká typická zámecká expozice, ale muzeum vagonů. Město bylo v minulosti synonymem pro české vlakové vagony a motoráky, značku Vagonka Studénka musí znát každý, kdo jezdí vlakem.
Krok 3
Vagonka dnes už nevyrábí. Závod, který byl „celým světem“ Studénky, zaměstnával (podle průvodce v muzeu) na dva a půl tisíce lidí. Od roku 1900 vyráběl veškeré naše vozy, prošel likvidací a jeho nástupník zaměstnává asi šestinu z původního počtu. Důsledky se odrážejí do všech sfér života ve Studénce. Tím větší lásku místní obyvatelé věnují svému ojedinělému muzeu, které výrobu Vagonky mapuje od prvopočátku. Ženám a dětem se bude v muzeu líbit, muži budou nadšeni. (Velkoplošné kolejiště s H0 vláčky k muzeu patří skoro povinně.)
Krok 4
Od zámku se vydáme dál po žluté k rozcestníku Trávníky, tam odbočíme na zelenou. Vede polní cestou (malebné výhledy), bezpečně přetne D1 a zavede k rozhledně Kanihůra (základem slova je káně a hůrka). Je součástí vysílače mobilního operátora. Vyhlídková plošina je vybavena panoramatickými fotkami s popisem výhledu, což je příjemné. Výhled na Beskydy, Hostýnské vrchy, Helfštýn, Oderské vrchy, Jeseník, Ostravu. V pokladně rozhledny je možno koupit si suvenýry a pití (levně).
Krok 5
Dalším bodem na trase je město Bílovec. Pro pěší je lepší svézt se z Bílova autobusem (jezdí často). Je to sice přibližně pouhých 6 kilometrů, ale po silnici. Městečko se sedmi a půl tisíci obyvatel je krásně upravené a k turistům vstřícné. Za prohlídku stojí především kostel s vyhlídkovou věží, renesanční radnice, zámek s parkem a muzeum (s infocentrem).
Krok 6
V bíloveckém muzeu se příchozí seznámí s historií města a prohlédne malou galerii velkých mistrů (česká avantgarda, Picasso). Ale asi nejvíc zaujme velká expozice výrobků Salcherovy továrny, která od roku 1863 vyráběla a do celého světa dodávala galanterní zboží (knoflíky, přezky, sponky, patentky…) se značkou Massag. Značka se zachovala do současné doby. Po znárodnění se zde vyráběly i psací potřeby (ocelová perka do násadek, redispera…), lyžařské vázání („kandahár“, čelisťové na běžky…), brusle. Prohlídka je velmi zajímavá, každý si najde své a těžko se odsud odchází. (Massag funguje i v současnosti, ale sortiment je přizpůsoben poptávce.) V Bílovci či jeho okolí je možno přenocovat.
Krok 7
Z Bílovce vede lesem a pak po „okresce“ cesta do Fulneku, jímž prochází hranice mezi Moravou a Slezskem. Z dálky je viditelná typická silueta fulneckého zámku vysoko nad městem. Není třeba předem se obávat výstupu, zámek je v soukromém vlastnictví a pro veřejnost uzavřen. Do Fulneku přicházíme kolem jedné z „ikon“ města: závodu Romo Fulnek, tradičního výrobce praček a nyní i sporáků. Dojdeme na náměstí – a žasneme.
Krok 8
Fulnecké náměstí má jen tři fronty. Z jihovýchodu ho uzavírá vyvýšená impozantní barokní stavba – farní kostel Nejsvětější Trojice. Vlevo od chrámu sídlí informační centrum, v něm sdělí informace o všech zajímavostech. A vedle infocentra Památník Jana Amose Komenského, který zde začal svou učitelskou dráhu. Památník byl otevřen v roce 1952, a při vší úctě k provozovatelům – způsob expozice nese pečeť doby vzniku. Upřímně, děti se v něm budou asi nudit.
Krok 9
Odměnou za způsobné chování by pro děti mohla být zastávka v Tošovicích, kam se dostaneme přes Jerlochovice. Za touto obcí odbočit vlevo a táhlým kopcem vzhůru. V Tošovicích je vybudováno velké „adrenalinové“ zábavní centrum, včetně koupaliště. Od komplexu se po úzké vozovce dostaneme k turistickému rozcestníku Vítovka. Tam se napojíme na červenou, která nás dovede do Oder.
Krok 10
Odry, s necelými sedmi a půl tisíci obyvatel, návštěvníky překvapí svou úpravností. Náměstí s renesančními domy a jeho okolí s některými historicky a umělecky cennými objekty je vyhlášeno městskou památkovou zónou. Ale ani Odry nejsou bez silné průmyslové značky. V roce 1866 zde zahájila provoz první česká gumárna, která svět dobyla značkou Optimit Odry. V současné době se jedná o největšího výrobce hydraulických a průmyslových hadic v Evropě. V Odrách či jejich okolí je vhodné přenocovat.
Krok 11
Z Oder se vydáme severozápadně podél řeky Odry (pěkná cyklostezka) do Jakubčovic na Odrou, po okresce do Heřmánek, kde se napojíme na zelenou turistickou značku a pokračujeme na Klokočůvek. Zde cyklisté u hospody mohou pokračovat po zelené a dojet k „zázračnému“ místu Panny Marie ve skále (oltář a socha ve skalní sluji, odtud vytéká pitný pramen). Po modré se od Spálovského mlýna vrátí do Klokočůvku ke kapli. Pěší u hospody odbočí vpravo a ulicí mezi domky vyjdou na kraj lesa. Modrá turistická značka stoupá a traverzuje lesem. Je zpevněná a na trekingovém kole sjízdná. Vede do Klokočova a dále do Vítkova. Cyklisté mohou jet i po komunikaci, provoz není velký.
Krok 12
Vítkov je městečko obklopené kopci, které už nenáleží k Odersku, ale k předhůří Nízkého Jeseníku. Má necelých šest tisíc obyvatel. Za prohlídku stojí především výstavný novogotický kostel. Česká veřejnost se z médií o Vítkovu bohužel dozvídala jen v souvislosti s dvěma tragédiemi: Narodil se zde Jan Zajíc, který se v roce 1969 po vzoru Jana Palacha upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Druhá událost byla v roce 2009, vražedný rasově motivovaný organizovaný útok několika osob na obytný dům, v němž téměř uhořelo dvouleté děvčátko. Jan Zajíc je v rodném městě pochován, žháři byli na 22 a 20 let odsouzeni do vězení.
Krok 13
Z Vítkova je třeba překonat nepříjemný úsek po silnici ve směru na Budišov a pak odbočit vlevo do Čermné ve Slezsku. Za vesnicí tato pěkná cesta lesem klesá a turista se dostává do oblasti bývalých břidlicových lomů. Naučná stezka má mnohá zastavení a prochází i kolem lomu dosud fungujícího. U Čermenského mlýna se NS spojuje s modrou. Po Břidlicové stezce se dá pohybovat na kole, ale je na ní pár úseků, kdy je třeba kolo přenést.
Krok 14
Modrá značka zavede do Budišova nad Budišovkou. Míjíme velký kemp, kde je možno se ubytovat. V Budišově výlet končí, ale ještě než se vydáme na nádraží, můžeme navštívit zdejší Muzeum břidlice („šifru“) a prohlédnout si mohutný barokní chrám. Z Budišova vede lokální trať do Suchdola nad Odrou. Vlaky příliš často nejezdí, proto je vhodné už doma si sepsat spoje. Při cestě vlakem můžeme udělat „rekapitulaci“. Komu výlet nestačil, může se vydat k přehradě Kružberk (televizní „Velké sedlo“) a pokračovat – v opačném sledu – podle trasy popsané v článku Jak poznat dolní tok řeky Moravice
Popsaná trasa preferuje pěší turisty. I když je většina cyklistických cest vedena po cestách turistických, doporučujeme cyklistům, aby si ještě před výletem cestu prohlédli na cyklistické speciálce. Je možné, že pak zvolí jinou možnost přejezdu mezi městy.
Jestliže nemáme turistickou (cykloturistickou) mapu Oderských vrchů, je třeba koupit si ji ještě před výletem, a to mimo popsaný region. Tam není běžně k mání. V infocentrech je hojnost různých mapek zdarma, jsou sice pěkné na pohled, ale pro turisty bohužel celkem k ničemu. (Zkušenost 2015.)