Jak poznat kraj Tiché Orlice | tipy
Jak poznat kraj Tiché Orlice | tipy. Tichou Orlici, která velkým dílem odvodňuje (či zavodňuje) nejvýchodnější část Pardubického kraje, znají především rybáři a železničáři. Klidnější „sestra“ Divoké Orlice, jejíž tiché tůně a meandry tak rádi vyhledávají rybáři, vyhloubila na svém toku hluboká a široká údolí, jako stvořená pro budoucí železnici. Jan Perner a jeho souputníci tudy trasovali železniční páteř, takzvanou „jedničku“. Kraj Tiché Orlice mají v oblibě pěší turisté a cykloturisté, kteří zde jsou doslova hýčkáni.
Tichá Orlice pramení pod vrchem Jeřábem u Králík. Přes Lichkov a Mladkov teče do Jablonného a Letohradu, Ústí nad Orlicí, Brandýsa a Chocně, odkud se už jen líně lukami převaluje k Týništi, kde se spojí s dravější Divokou Orlicí.
Po celém toku lemují Tichou Orlici cyklistické stezky, které jsou ve velmi dobrém, místy až exkluzívním stavu. Úseky mezi Letohradem a Ústím a Brandýsem a Chocní mají takovou kvalitu povrchu, že zároveň slouží inline bruslařům. Ke střetům nedochází. Cyklostezky vedou vetšinou kolem řeky, takže je na nich minimum stoupání, což vyhovuje rodinám s menšími dětmi a většině žen.
Nejatraktivnější úsek pro pěší turisty vede z Chocně do Ústí nad Orlicí. Měří 17 až 20 kilometrů (podle zacházek), takže se dá velice pohodlně zvládnout za jeden den, a to i s přestávkami na občerstvení, odpočinek a prohlídky zajímavostí. Obrovskou výhodou této trasy je, že skutečně lemuje železniční koridor („jedničku“), takže je možno výlet pořídit i bez přenocování (vystoupit z rychlíku v Chocni a nazpátek nastoupit do rychlíku v Ústí).
Půvabné městečko Choceň je opravdu víc než jen nádraží. Na náměstí se připojíme na červenou turistickou značku, která vede směr Peliny a Brandýs.
Peliny jsou „příměstská polodivočina“. Rozsáhlý park zbudovaný v úseku řeky, kde jeden břeh tvoří vysoké strmé rozervané skály a druhý říční niva. Stojí zato vyjít na Doležalovu vyhlídku. Za dobrého počasí jsou vidět věže věnného Vysokého Mýta.
Červená značka vede podél řeky a železniční trati do Brandýsa. Cesty vedou strmým údolím. Elektrické vlaky nezamořují ovzduší, příroda je ve velmi dobré kondici. Vnímaví naleznou i zajímavé botanické druhy.
Co pět minut projíždějící vlaky jsou v tomto údolí doslova krajinotvorné. Při výletu s dětmi se na motivy vlaků dají hrát různé hry (Kdo uvidí jako první pendolino má bod. Zavři oči a hádej, co jede: osobní – nákladní – pendolino – regiojet. A podobně.)
Brandýs nad Orlicí je příjemné městečko. Dříve zde byly lázně, v současné době (2012) rehabilitační centrum. Nad městečkem stojí zřícenina malého hradu. Je možno zde pojíst: hotel, restaurace na náměstí a pekárna (cukrárna) s „božskou“ vlastní výrobou (otevřeno i o víkendu).
V Brandýse pobýval Jan Amos Komenský. Prý zde napsal Labyrint světa a ráj srdce. Proto byl na tradičním vzpomínkovém místě u Komenského obelisku vysázen a sestříhán přírodní labyrint. Stromové bludiště i památník jsou přímo na turistické (a cyklo) trase.
Turisté jsou překvapeni i jiným kulturním počinem místních. V Brandýse a jeho bezprostředním okolí (ovšem na červené značce) je možno vidět v současné době šest dalších objektů – plastik předních českých výtvarníků (Opočenský, Rittstein, Živanovičová, Příhoda). Na fotce plastika Ti před námi Michala Novotného. Plastiky nelze minout.
Značka vede dál přes obec Bezpráví. Bohužel, nápad, který se zrodil v první euforii porevolučního roku 1990, aby zde byl vybudován skanzen komunistického bezpráví (počítalo se s instalací komunistických soch a památníků) nebyl nikdy zrealizován.
Ostře zaříznutým zeleným údolím se řeka kroutí meandry a slepými rameny a cesta ji více méně kopíruje až do Ústí nad Orlicí. Zde je možno se ubytovat (a dál lokálkou pokračovat proti proudu až do Králík). Nebo turista spokojen výkonem i krásnými zážitky může nasednout na rychlík a odjet do kteréhokoliv města. Nezapomeňme – jsme na "císařské severozápadní“, která spojovala Vídeň s Prahou.
