Jak poznat maďarské termální lázně Gyula | tipy

Lázeňské letovisko Gyula (čteme ďula) leží asi 240 kilometrů jihovýchodně od Budapešti. Pojedeme-li do Gyuly po silnici, nejkratší cesta je přes Brno, Bratislavu, Györ, Budapešť. V Kecskemétu sjedeme z E 75 ve směru na Békéscsaba. Z ní je to do Gyuly už jen 17 kilometrů. Pro průjezd Slovenskem a Maďarskem je třeba mít dálniční známku. Z Prahy to je po silnici asi 740 a z Brna necelých 560 kilometrů.

Pojedeme-li vlakem, cestujeme nejdřív do Budapešti na nádraží Keleti (Východní, rychlíky od Slovenska na ně přijíždějí) a na něm přestoupíme na vlak směr Békéscsaba. Budeme-li mít trochu víc času, nádraží si prohlédneme, je zajímavé, historické, neprůjezdné. Není třeba používat podchodů, což ocení lidé s kufry. Békéscsabu není možno přejet, je to velké nádraží a vlak tam obvykle pár minut stojí.

Při kupování mezinárodní jízdenky by někdy mohl vzniknout problém, že počítačový systém Českých drah „nenajde“ stanici Gyula. V takovém případě si koupíme jízdenku právě do Békéscsaby. Kdyby spoj na Gyulu bezprostředně navazoval na rychlík a v Békescsabě nebyl čas, dokoupíme si dodatkovou jízdenku v „lokálce“. Budeme v ní mít trochu „retro“ pocity, protože na této trati jezdí staré československé motoráčky.

Ubytování v Gyule je třeba zajišťovat s předstihem, a to zejména v sezoně (v maďarských lázních se tradičně počítá od Velikonoc do Martina). Ale zájem o ubytování v Gyule je značný i mimo sezonu – hlavně v době konání různých festivalů bývá v zařízeních, která lze objednat přes internet, plno. V Gyule je mnoho příležitostí k privátnímu ubytování. Ale drobní „ubytovatelé“ neinzerují na internetu, takže se o nich turista dozví až na místě.

Při včasné objednávce lze ovšem sehnat ubytování s polopenzí za cenu, která by se i v Česku zdála nízká. Některé penziony mimo sezonu nevaří a hostům poskytnou jenom snídani. Na oběd (večeři) hosté docházejí do nějaké restaurace, kde platí „známkou“, kterou dostanou ve svém penzionu. Na výběr bývá několik restaurací.

První cesta by měla vést do některého informačního centra (na hlavní třídě poblíž sochy zeměměřiče, nebo u mostu). Tam lze získat velkou turistickou mapu s vyznačenými významnými místy města. V infocentru se lze domluvit anglicky, jinak se ve městě pochodí spíš s němčinou (blízkost hranic s Rakouskem) nebo se srbštinou (hranice).

Gyula (něco málo přes 30 tisíc obyvatel, název je maďarská podoba jména Julius) je půvabné úhledné městečko, jehož úpravnost musí každého návštěvníka zaujmout. Ulice a chodníky jsou naprosto čisté, všude květinová výsadba, sadařské úpravy a hlavně, což je dost výjimečné – po celém městě je instalováno mnoho soch, plastik a jiných uměleckých děl, a dále množství fontán a jiných děl založených na efektu vody. Některá „vtahují do hry“ – vodní loubí, které průchozího nepostříká, nerezový kónus, na jehož plášti se „složí“ antický výjev „rozložený“ na chodníku (a kterého si chodec jinak ani nevšimne) a jiné další.

Gyula leží v absolutní rovině, jen 87 metrů nad mořem. Takže se tam jezdí na kolech. Lidé všeho věku na kolech různých i u nás nevídaných typů. Správa města vychází cyklistům vstříc: před obchody, úřady, před školami a i bytovými domy je dostatek stojanů, chodníky jsou opatřeny cyklostezkami. Přílby nosí jen malé děti a zahraniční turisté.

Termální lázně, kvůli kterým především návštěvníci přijíždějí, patří městu. A protože všechny maďarské termály mají nějaké nej, gyulské Hradní lázně jsou nejmladší. Jsou vystavěny v bezprostřední blízkosti gotického hradu (jediný zachovalý hrad z cihel ve střední Evropě), což je dobrý orientační bod při první cestě do Hradních lázní. Léčí se zde poúrazové stavy, gynekologické choroby a nemoci pohybového ústrojí. Voda v termálních bazénech má 36 až 38 stupňů. Kontraindikací jsou onkologické choroby a vysoký krevní tlak. V některých bedekrech se opakuje, že lze aplikovat i pitnou kúru. Místní (i v lázních) to ale popírají – že prý leda z bazénů. Voda se nestáčí, a ani prameník na pití nikde není.

Jenže v současné době už jen termální bazény nestačí. Proto i gyulské lázně nabízejí moderní a žádanou vodní zábavu pro celou rodinu (ostatně děti do 16 ani do termální vody nesmí). V areálu je jedenáct krytých a devět otevřených bazénů a i ti nejnáročnější tam najdou vše: parní lázně, sauny, tobogany, zážitkový bazén, wellness bazén, restaurace, biliár, venkovní hřiště... Vstupenky je možno koupit podle požadovaných služeb (magnetický náramek otevře turniket jen do zaplaceného sektoru). Děti a důchodci mají slevu na vstupném (předložit průkazku důchodce).

Gyula se neproslavila jen termálními prameny. Právě v tomto městě se zrodila slavná čabajská klobása. Klobásy jsou pro město tak důležité, že i na informačních tabulích s plánem města jsou vyznačena místa, kde je lze koupit. Ale plánku není třeba – klobása je v každém i běžném obchodě (i v supermarketech). A všechny dobré, obzvlášť nechá-li si je člověk doma minimálně měsíc vysušit. Říká se, že čabajka musí být tak suchá, aby se dala s „lupnutím“ zlomit mezi prsty. Ve městě je „klobásové“ muzeum (v oblasti nákupní zóny směrem na Békéscsabu).

V Gyule se zjara pořádá i „klobásový“ festival, což je ovšem jen jeden z mnoha festivalů. Obrovská účast bývá na pálenkovém (pro kraj bohatý na ovoce je „palinka“ příznačná), v létě se amfiteátru u hradu konají divadelní festivaly, festivaly jazzové či jiných hudebních žánrů– na webu města Gyuly je k dispozici podrobný kulturní kalendář. Konání festivalu může ovlivnit i rozhodování o termínu návštěvy Gyuly (buď právě v tu dobu, a nebo naopak ne v tu dobu).

Dalším objektem turistického zájmu je Stoletá cukrárna. Jedná se cukrářskou provozovnu z roku 1840, kde si turisté mohou prohlédnout expozici starodávných cukrářských postupů, a samozřejmě také zakoupit nějaké cukroví, bonbony a jiné výrobky z oboru. Cena je vyšší, než v běžných „cukrászdách“. Škarohlídové tvrdí, že lepší a levnější kremeše (typický řez s vysokou vrstvou lahodného lehkého krému) prodávají v cukrárně na gyulské hlavní třídě. Nejlepší je porovnat.