Jak udělat dobrý houskový knedlík z nekynutého těsta | recept

Některé hospodyňky dělají kynuté houskové knedlíky „rukou mávnutím“, jiné se s nimi trápí – knedlík se rozvaří, srazí nebo se mu stane jiná nehoda, která je na pohled i chuť patrná. Nepovedený knedlík nám rodina toleruje jednou, podruhé už stolovníci zvedají obočí, a potřetí – ne, to už je moc. Povzneseme se na řeči o „báječných kynutých houskových knedlíkách naší mámy“. Naučíme se dělat houskové knedlíky „své“, bez kynutí. Jsou sice jiné, ale tvoří alternativu ke kynutým houskovým knedlíkům. A někomu dokonce chutnají víc, než ty s kvasnicemi.

Na houskové knedlíky z nekynutého těsta potřebujeme půl kilogramu polohrubé mouky, jedno až tři vejce, trochu mléka (v případě nouze vody), starší pečivo, sůl. Přísadou, která způsobí, že knedlík nabyde, je jeden celý kypřící prášek do pečiva. Další možnou (a chutnou) přísadou je zelené koření: pažitka, petrželka.

Mouku vysypeme do mísy, rozptýlíme v ní prášek do pečiva a na malé kousky nakrájené pečivo: dva rohlíky či housky, čtyři plátky staršího toustového chleba, a nebo – což je velmi chutné – starší celozrnný rohlík. Vyzkoušeno je i přidat do mouky na kousky nakrájený starší chleba – patku nebo dva krajíce. Pečivo dáváme hned do mouky, protože po přidání tekutin a vejce bychom je do těsta zapracovávali už s obtížemi a nerovnoměrně.

Jestliže máme, nasekáme poctivou hrst zeleného koření. Suchou směs ještě mírně osolíme asi čtvrtinou kávové lžičky soli a pak rukama dobře promícháme. Rozklepneme vejce (jedno je třeba z technologického hlediska, tvoří pojidlo, ale také dodá na chuti a barvě. Jedno vejce úplně stačí. Když ale dáme dvě tři, bude knedlík ještě chutnější.

Odměříme si deci mléka (v případě nedostatku deci vody). Asi polovinu nalijeme do moučné směsi. Mícháme nejdříve vařečkou a podle potřeby přiléváme po troškách zbylou tekutinu. Těsto nesmí být řídké. Když je hmota kompaktní, odložíme vařečku a těsto hněteme rukama. Musí mít tužší, ale pružnou konzistenci. Kdyby se moc lepilo, jemně posypeme moukou.

Těsto na houskové knedlíky bez kvasnic rozdělíme na co možná stejné dva kusy. Moukou podsypeme vál, velké prkénko nebo jinou pracovní plochu, na níž jsme zvyklí dělat těsto. Vypracujeme nejdřív bochánek a pak jej vytvarujeme do úhledného válečku, který by měl být všude stejně silný (průměr asi šest sedm centimetrů). Stejně zpracujeme i druhou půlku těsta.

Do velkého kastrolu, který má větší průměr, než je délka syrového knedlíku, dáme vařit vodu (dvě třetiny objemu). Osolíme ji polovinou lžičky soli. Přivedeme k varu. Mokrýma rukama knedlík ještě jednou uhladíme a znovu zakulatíme (než se začala voda vařit, trochu „zplacatěl). Oba knedlíky vložíme do vody. Když se začne voda znovu vařit, nařídíme na kuchyňské minutce 12 minut, nebo se podíváme na hodiny (roztržití si mohou čas počátku varu poznamenat). Je to důležité.

Kdyby se knedlíky přilepily ke dnu, asi po dvou minutách je opatrně podebereme silikonovou podběračkou nebo dřevěnou vařečkou. Plamen stáhneme na střední hodnotu, aby se voda kolem knedlíků jen překulovala. Vaříme 12 minut. Pak knedlíky opatrně obrátíme, znovu nařídíme minutku nebo zkontrolujeme čas a vaříme dalších 12 minut. Pak jeden knedlík vhodným náčiním podebereme a vyndáme na prkénko. V polovině rozkrojíme nebo přeřízneme nití. Kdyby bylo uprostřed ještě syrové těsto, nic se neděje. Rozkrojené půlky dáme ke stále se vařícímu druhému knedlíku a ještě pět minut vaříme. Pak vyndáme.

Knedlíky z kypřícího prášku mají obrovskou výhodu, že nehrozí jejich sražení. Proto je sice můžeme krájet nití, když jsme tak zvyklí, ale rovněž je můžeme krájet ostrým nožem nebo nožem s hrubší pilkou. Knedlík má na vzhled příjemnou strukturu, a také je moc dobrý. Není tak mdlý jako kynutý knedlík, má svou vlastní chuť. Při použití zbytků celozrnného pečiva (včetně opadaných semínek) a po přidání petrželky jej směle můžeme označit za lahůdkový. A nikdo nemusí vědět, že je jeho příprava tak snadná.

Když nám na vzhledu našeho houskového knedlíku bez kvasnic a kynutí opravdu záleží, můžeme jej uvařit v ubrousku. Pro vaření (i jiných knedlíků) v ubrousku se nám dobře hodí třeba staré cíchy nebo už vetchá plátěná prostěradla, které jsme už chtěli vyhodit. Mohou nám ještě naposled posloužit, když z nich natrháme (po niti) menší obdélníčky, které pak využijeme na vaření knedlíků v ubrousku. Po uvaření je vyhodíme, žádná škoda nevzniká (beztak měly jít z domu). Jen z nich nesmí být cítit aromatický prášek nebo aviváž. Proto ubrousek před použitím dobře vymácháme.