Proč slavíme státní svátek upálení mistra Jana Husa právě v červenci?

Kdo byl Jan Hus?

Jan Hus se narodil kolem roku 1370 v jihočeském Husinci do chudé rodiny. Díky svému nadání se dostal na Karlovu univerzitu v Praze, kde vystudoval filozofii a teologii. Stal se nejen uznávaným učencem, ale také kazatelem – a brzy i rektorem univerzity. Hus byl silně ovlivněn myšlenkami anglického reformátora Johna Wycliffa, který kritizoval moc a zkorumpovanost církve. Podobně jako Wycliffe i Hus věřil, že základem víry má být Bible a že církevní autority se nemají stavět nad ni.

Jeho působení v Betlémské kapli, kde kázal česky a srozumitelně, z něj udělalo výraznou osobnost nejen náboženského, ale i společenského života. Byl jedním z prvních, kdo usiloval o reformu církve „zevnitř“ – tedy ne oddělením od ní, ale jejím očištěním. Pro české prostředí sehrál navíc klíčovou roli v prosazení českého jazyka ve vzdělávání a liturgii, čímž významně přispěl k rozvoji národní identity. I proto byl později vnímán nejen jako teolog, ale i jako kulturní a národní hrdina.

V roce 1414 byl pozván na církevní koncil do Kostnice, aby své učení obhájil. Přestože mu bylo slíbeno bezpečné slyšení, byl po příjezdu zatčen a obviněn z kacířství. Své názory však neodvolal. Pevně stál za tím, co považoval za pravdu – a právě jeho slavný výrok „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu a braň pravdu až do smrti“ se stal symbolem morální síly.

Upálení mistra Jana Husa

6. července 1415 byl Jan Hus upálen na hranici jako kacíř. Jeho smrt však nezastavila myšlenky, které šířil – naopak, stala se jiskrou, která zažehla husitské hnutí a hluboké společenské změny v českých zemích. Po jeho smrti následovala desetiletí bojů, ale také období, kdy se česká společnost snažila hledat vlastní duchovní i politickou cestu.

Den upálení mistra Jana Husa se stal významným symbolem už v 19. století v době národního obrození, kdy byl Hus vnímán nejen jako církevní reformátor, ale také jako národní hrdina a morální vzor. Státním svátkem byl 6. červenec poprvé oficiálně ustanoven v roce 1925, tedy v době první Československé republiky. Po roce 1948 sice jeho význam z politických důvodů ustupoval do pozadí, ale po roce 1990 byl opět obnoven jako den připomínky svědomí, vzdoru a lidské důstojnosti.

Dnes si tak 6. července nepřipomínáme jen historickou událost, ale i odkaz, který je v mnohém stále aktuální. V době rychlých soudů, informačních zmatků a tlaku přizpůsobit se většině, může být Husovo „stůj v pravdě“ víc než jen historickou větou – může být tichým povzbuzením i pro nás.