Jak ovlivňuje předvánoční čas Sv. Lucie – světlo uprostřed zimní tmy
13. prosince slavíme svátek svaté Lucie, který v lidové tradici navazuje na svatou Barboru a patří k nejzajímavějším adventním dnům. Její jméno pochází z latinského lux – „světlo“, a právě světlo, čistota a očista jsou hlavními symboly tohoto svátku. V době, kdy dny bývaly nejkratší a tma nejdelší, přinášela Lucie lidem naději, že světlo se brzy vrátí.
Kdo byla svatá Lucie?
Podle legendy žila Lucie ve 3. století na Sicílii a byla dívkou neobyčejné víry i odvahy. Rozdala svůj majetek chudým, zasvětila život Bohu a odmítla sňatek, který jí vnutila rodina. Kvůli své víře byla pronásledována a popravena – stala se tak mučednicí světla, které symbolizuje vítězství dobra nad temnotou.
Lucie se později stala patronkou světla, slepých, švadlen a rolníků. Její svátek připadal původně na den zimního slunovratu (před reformou kalendáře), a proto byl vnímán jako okamžik, kdy se „noc krátí a den se prodlužuje“.
Lidové tradice a pranostiky
V lidových zvycích byla svatá Lucie spojována s magií i ochranou proti zlu. V předvečer jejího svátku chodívaly po vesnicích „Lucie“ – ženy v bílém, s pomoučenou tváří a husím brkem v ruce. Procházely domy, kontrolovaly, zda je uklizeno, a napomínaly děti i hospodyně. Lidé věřili, že Lucie vidí i do duše – a kdo by se provinil leností, toho by pokárala.
Tento zvyk měl připomínat očistu před Vánoci, ale i to, že světlo (čistota a dobro) musí převládnout nad tmou (nepořádkem a zlem).
Známá je i pranostika:
„Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“
Vyjadřuje starou zkušenost, že kolem poloviny prosince se den sice zdánlivě začíná prodlužovat, ale skutečné světlo přichází až později. Další přísloví říká:
„Na svatou Lucii jasná noc, bude mrazivý rok.“
Lidé také sledovali počasí po několik dní od svátku sv. Lucie – podle nich pak předpovídali, jaké bude počasí v jednotlivých měsících nadcházejícího roku. Tento zvyk se nazýval „lucijské dny“.
Lucie ve světě
Svátek svaté Lucie se dodnes slaví především ve Skandinávii, kde má velmi silnou tradici. Ve Švédsku, Norsku či Finsku se konají průvody Lucií, v jejichž čele jde dívka v bílém s věncem ze svíček na hlavě. Zpívají se písně o světle, děti nesou lucerničky a rozdávají sladké pečivo – „lussekatter“, kynuté housky se šafránem. Celý svátek tam symbolizuje příchod světla do temnoty a naději v nejdelší noci roku.
Světlo v srdci
Svátek svaté Lucie tak připomíná, že i v čase, kdy je nejvíc tmy, se v nás může rozsvítit světlo – světlo dobroty, víry a radosti. Můžeme si tento den připomenout zapálením svíčky, rozsvícením světýlek nebo drobnou pozorností pro druhé. Advent tak díky Lucii získává hlubší rozměr – není jen o čekání na Vánoce, ale i o hledání světla, které nosíme každý sám v sobě.






Diskuze k článku