Jak se vyhnout nejčastějším gramatickým chybám | pravidla pravopisu
Jak se vyhnout nejčastějším gramatickým chybám | pravidla pravopisu. Český jazyk je náročný a jeho gramatika se řadí k těm obtížným. Přesto se často dopouštíme naprosto zbytečných chyb, které nás zejména v písemném projevu diskvalifikují. V čem se chybuje nejvíce a jak se zbytečných gramatických přehmatů vyvarovat?
Osvojte si důkladně skloňování zájmena „já“. Plete se zejména 3. a 4. pád. Ve 3. pádu je tvar „mně“, zatímco ve 4. pádu je povoleno psát pouze „mě“.
Dávejte si pozor i na příčestí minulé. Zjednodušeně řečeno, jde o to, jak správně popsat minulý děj. Zejména střední rod dělá velké problémy, a to i lidem, kteří jsou zvyklí mluvit na kameru. Tento nešvar se dá odhalit i v mluveném projevu. Pravidla jasně vymezují, že „auta jela“, a nikoli „auta jely“. Je dobré mít to na paměti, když je podstatné jméno středního rodu. Pro snazší zapamatování si můžeme pomoci zájmenem „to“. To auto jelo, ta auta jela.
Určitá úskalí přináší i mužský a ženský rod v minulém čase. Ženy byly, muži byli – i to lze vnímat jako určité vodítko. Je ale nutné mít na vědomí, že měkké „i“ v příčestí minulém mají pouze ŽIVOTNÁ podstatná jména mužského rodu. Takže hrady stály, stromy rostly, ale psi běhali a chlapci se smáli.
Pro někoho je zapeklité i skloňování číslovek, zejména 2 a 3. Někteří lidé se snaží být hyperkorektní, a tak v 7. pádě uvedou „dvěmi“, ačkoli správný tvar je „dvěma“. Pro číslovku 3 se užívá tvar „třemi“. Příklad? Se dvěma ženami a třemi dívkami.
A ještě jeden nešvar je hodně rozšířený. Všimněte si, kolik rodilých mluvčích říká bez uzardění „my bysme“, ačkoli gramaticky správný tvar je „my bychom“. Chybuje se v tom často. Je pravda, že v neformálním mluveném projevu to tak nevadí, protože jsou situace, kdy je nespisovná čeština dobře tolerovatelná.
