Jak se naučit odpouštět

Nepleťte si odpuštění a zapomenutí

Možná patříte mezi ty, kteří nechtějí nikomu nic odpustit už z principu, protože máte pocit, že si to ten druhý nezaslouží, že byste dokonce zradili sami sebe. To, že někomu odpustíte, ale neznamená, že nadobro smažete vše, co se mezi vámi stalo. Někdy si lidé myslí, že když druhému odpustí, vlastně tím schvalují jeho činy a umožní tak, aby mu něco „lehce prošlo“, a že se to v rámci spravedlnosti přeci nehodí. Tak to ale není. Odpustit znamená spíš se už danou záležitostí mentálně nezabývat, a především se jí neužírat. Jedná se o vnitřní stav pochopení situace smíření se s minulostí, která už jiná zkrátka nebude a která se nedá odestát.

Odpuštěním prospějete především sami sobě

Dotyčný „viník“ ani nemusí mít tušení, že se dopustil něčeho, co Vás ranilo. Někdy totiž ani nedostanete možnost s dotyčným situaci probrat. Představte si tuto krajní možnost, že už s danou osobou nikdy nebudete moci promluvit. V takových případech zůstáváte s nepříjemnými pocity sami a trestáte se vlastně nevědomky za něco, co udělal někdo jiný. Protože špatně bude Vám, ne tomu druhému.

Při dlouhotrvajícím hněvu a dalším negativních emocích si akorát zaděláváte na zdravotní problémy. I kdyby to nevyvrcholilo žádnými vážnějšími potížemi, kdo by chtěl být pořád naštvaný?

Je potřeba pochopit, že odpuštěním prospějete sami sobě, jelikož si zase dovolíte cítit se v pohodě a v pořádku. I přesto, že nesouhlasíte s tím, jak se k Vám někdo zachoval.

Soustřeďte se na budoucnost

To, co se stalo, už skončilo. Je dobré si uvědomit, že odpuštění rozhodně nenapraví minulost, ale v další etapě Vašeho života Vám pomůže cítit se dobře. Do budoucna si tedy můžete vybrat, zda se chcete znovu drásat opakovaným přehráváním té samé situace dokola, nebo zda preferujete klid a pohodu. A toto rozhodnutí je jen na Vás.