Proč slavíme Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje dne 5. července?
Začátek července nám každoročně připomíná dvě výjimečné postavy evropských i českých dějin – bratry Cyrila a Metoděje. Jejich svátek, který slavíme 5. července, není jen církevní památkou. Patří mezi státní svátky České republiky, protože jejich příchod na Velkou Moravu v 9. století měl zásadní vliv na naši kulturu, jazyk, víru i písmo.
Jak to bylo s Cyrilem a Metodějem
Cyril a Metoděj pocházeli ze Soluně (dnešní Thessaloniki) a byli vzdělanými muži – filozofové, jazykovědci i diplomaté. Původně se jmenovali Konstantin a Michael, později přijali jména Cyril (jako mnich) a Metoděj (při svěcení na biskupa). Oba měli vynikající znalost jazyků a kultury slovanských národů, s nimiž se ve svém rodném kraji běžně setkávali. Právě tato schopnost a porozumění byly klíčové pro jejich pozdější misi.
V roce 863 byli pozváni na Velkou Moravu na žádost knížete Rostislava, který hledal učitele víry, jež by mohli lidu přiblížit křesťanství srozumitelnou formou – tedy ve srozumitelném jazyce. Do té doby totiž probíhala církevní liturgie pouze v latině, řečtině nebo hebrejštině. Cyril a Metoděj však přišli s něčím revolučním: přinesli staroslověnštinu jako jazyk bohoslužby a vytvořili zcela nové písmo – hlaholici, první písmo určené pro slovanský jazyk.
Jejich práce byla přelomová. Přeložili do staroslověnštiny evangelia, části Bible i liturgické texty. Vytvořili tak základy pro kulturní a duchovní život ve slovanském jazyce. Cyril, který zemřel v roce 869 v Římě, byl pohřben v bazilice sv. Klimenta jako uznávaný učenec. Metoděj pokračoval v misii jako arcibiskup moravsko-panonský a čelil mnoha tlakům ze strany franské církve, která se stavěla proti slovanskému jazyku v liturgii. Přesto ve svém úsilí vytrval až do své smrti v roce 885.
Až do dnešních dnů...
Dědictví Cyrila a Metoděje sahá daleko za hranice jejich života. Jejich úsilí o přístupné šíření víry a vzdělanosti dalo základ nejen české kultuře, ale i dalším slovanským národům. Hlaholice se později proměnila v cyrilici, která dodnes slouží mnoha východoevropským jazykům.
Jejich svátek se začal slavit už ve středověku jako církevní památka. Státním svátkem byl Den slovanských věrozvěstů oficiálně ustanoven v roce 1863 u příležitosti tisíce let od jejich příchodu na Moravu. V moderní historii pak zůstal důležitým symbolem i po roce 1989, a to nejen jako připomínka víry, ale také kulturního a jazykového dědictví.
Dnes si 5. července připomínáme nejen dva bratry, kteří nám přinesli písmo a jazyk, ale také ideu, že porozumění, vzdělanost a úcta k jazyku vlastního národa jsou hodnoty, které stojí za to chránit i předávat dál.
Další zajímavé články
Diskuze k článku