Přejít k hlavnímu obsahu

Jak upéct tradiční české vdolky s mákem | recept

Recept na pravé české vdolky s mákem. Někdy se stane, že po rafinovaných delikatesách, a nebo naopak po stále odbývaném studeném jídle, dostaneme chuť na něco zemitého, „festovního“, neošizeného. Tehdy mohou přijít k chuti docela obyčejné vdolky s mákem. Vdolky s mákem jsou levné a máme-li trochu času, můžeme se vydat proti jeho proudu a upéct si je. Přinášíme recept na "dolky" s mákem, jak se odjakživa dělají ve východních Čechách.

Diskuze k článku

Přidat komentář

Dobrý den, paní Vlasto, nejdřív Vám - souhrnně - děkuji za všechny Vaše příspěvky, nejen, že tím těšíte ostatní čtenáře i nás, ale hlavně jsou pro nás přínosem a povzbuzením. K těm vdolkům: já (autorka textu) pocházím z východních Čech. "Dolky s mákem" se tam pekly často, mák byl domácí, pěstoval se na souvrati, i když pak už sedláci neměli pole, ale jen záhumenku. Vdolky (dolky) se pekly v sobotu k "poliuce", jako druhé jídlo. Aby se smažily, to ne. A když, tak to bylo z jiného těsta, sladšího, jako na koblihy. A se šlehačkou, takto už vůbec ne. Nebylo to chudobou, ale sedláci tak nebyli zvyklí. Babička moje byla "ze selskýho" a vdolečky se šlehačkou by označila za "předělaný". Já až v dospělosti pochopila, co tím slovem myslela. Že není třeba dobrou věc ještě nějak vylepšovat. A pochopila jsem, proč si babička od jistého věku k večeři pochunávala na hrnku bílého kafe s rozdrobeným chlebem, ačkoliv si mohla s námi dát buřta nebo něco, o čem jsem si mysleli, že je lepší. Máti moje se na ni za to dokonce zlobila, že babička (ač to nepotřebuje) ze sebe dělá "nuzáka". Ne, nebylo to nouzí, babička si prostě chtěla "pojíst" podle své chuti.
Teta mé matky pracovala jaka "kafírka" v noblesním pardubickém hotelu Veselka. A byla sběratelka receptů. Já jsem se "potetila" a od dětsví hltala vedle jiné četby i kuchařské knihy. Vaření jsem chtěla přijít na kloub - ne "co se do toho dává", ale "proč se to tak dělá a co by se stalo, kdyby to bylo jinak". Samozřejmě jsem prošla životní etapou, kdy jsem byla "nejchytřejší kuchařka na světě, která nepotřebuje recepty a všechno ví". Ale teď jsem se zakousla do prastyrých a osvědčených receptur, protože to je ono, to je to, po čem lidé vzdychají, když vzpomínají na kuchyni své babičky. Úspěch tví v prostotě, zachování receptury, neexperimentování, v použití základních dostupných surovin. Jo, je to pracné. Ale bez práce nejsou koláče.
Jak připomínáte bramborové placky - také je tu máme. I pravé slíváky, švestkové buchty. I pečeného králíka k nedělnímu obědu. Všechno od mé selské babičky. Podívejte se na to, třeba jen pro zavzpomínání, budou to Vaše chutě. A zachovejte nám přízeň. jezzina
http://www.jaktak.cz/jak-udelat-bramborove-placky-recept.html
http://www.jaktak.cz/jak-upect-svestkovou-buchtu-recept.html
http://www.jaktak.cz/jak-pripravit-peceneho-kralika-k-svatecnimu-obedu-…

poetkavlasta (neověřeno) | Ne, 03/15/2015 - 12:55

Recept vdolků mi připomněl až hmatatelně moje ranné mládí. Dělávaly se smažené, sladké, potřené povidlím, anebo slaná verze, které jsme říkali Beleše. Pekly se totiž přímo na plotně sporáku a jedly se zcela suché k luštěninovým polévkám. Já milovala obě verze. U babičky měli služebnou, která byla skoro slepá a ta často vdolky připekla víc, než bylo zdrávo. A já právě tohle měla nejraději. Vždy jsem říkala mamince, ty nikdy neumíš vdolky tak prima spálit, jak Andula u babičky. Nevím proč jsem měla ráda tu připálenou chuť, dodnes miluji škrabánek z pod přihřátých bramboer, který chutná tak zvláštně hořko-kysele. Rodiče mi vždy říkali, že chci být hezká a proto to jím.
Když ke mě jezdila v noučata dělávala jsem smažené vdolky velmi často, asi z 1 kg hladké mouky a já stála u sporáku a pekla (smaží se to rychle) a na stole na tácu bylo stále prázdno, jak mi to brali a jedli od rukou. Hádali se, kolik kdo už snědl, aby na ně ještě zůstalo, pusu měli umouněnou od povidel a šlehačky a já na ně šťastně koukala, jak si pochutnávají a jak jsou dětsky radostní. Také pro ně letěly buchtičky s krémem a vůbec vše, co bylo domácí, dobré a sladké. Když byli u nás, pekla jsem každý druhý den! Stačili vše skonzumovat. Byli to dva chlapci a jedna vnučka.
Také pro mne v mládí byl prima oběd, když maminka udělala bramborové placky s mákem. Musela jich dělat mnoho, abychom se jich všichni nasytili. Pekly se na sporáku, v kuchyni bylo plnio čmoudu, ale to nám nevadilo. Upečené skládala do kastrolu pod pokličku na okrai sporáku aby zůstaly teplé a pak je potírala rozehřátým sádlem a hodně posypala mletým mákem s cukrem a srolovala. Kladla je na talíř vodorovně a druhou řadu zase svile a tak pokračovla, až byl talíř do vysoka plný a nesla nám tuto dobrotu na stůl. Já k tomu měla ráda fazolovou bramboračku. Stále více vzpomínám na tato prostá a chutná jídla, hlavně když koupím v obchodě něco, co mi vůbec nechutná. Maminka uměla udělat pochoutku i ze dvou - čtyřech vařených brambor ve slupce, jemně je postrouhlala, dala kus sádla a jednu jemně nakrájenou menší cibuli, osolila a ohřála do horka. Potom nakladla tuto kaši na čerstvé krajíce chleba, dost na vysoko a nahoru dala plátky kyselých okurek a vajec a přizdobila tatarkou. Pili jsme k tomu šípkový čaj s medem a citronem a byla to hutná, dobrá večeře. Maminka k tomu ráda připíjela studené mléko. Na vše mi v mém věku 75 let, zůstávají již jen vzpomínky...

Další zajímavé články

Jak upéct plzeňské rozpeky | recept
Plzeňské rozpeky | recept. Rozpeky jsou bochánky z kynutého těsta, které jsou pečené v troubě. Na Plzeňsku se rozpeky podávají jako příloha k dušené m…
Teď už vám neuteče žádný recept nebo návod.

Všechny nové recepty, sezónní rady, tipy a návody najdete v pravidelném JakTak zpravodaji ve své e-mailové schránce. ZDARMA.