Co je potřeba

  • násada kalifornských žížal, případně žížaly hnojní
  • dřevěná nebo plastová nádoba s víkem
  • sběrná nádoba pod kompostér (například plech)
  • materiál pro podestýlku: tráva, listí, roztrhaný a navlhčený papír, půda, rašelina, hobliny nebo kokosové vlákno
  • kousky bioodpadů menší než 5 cm (zbytky ovoce a zeleniny, rozdrcené skořápky od vajec, zbytky pečiva atd.)
1

Nádoba na vermikompostování může být dřevěná (tvrdé dřevo lépe odolává hnilobě, nikdy ne chemicky ošetřené dřevo) i umělohmotná (plastový box s víkem). Velikost nádoby závisí na množství kompostovaného bioodpadu. Dobré zkušenosti jsou s bedýnkami o rozměrech cca 50 x 40 cm, výška záleží na tom, zda bude mít kompostér jedno patro (cca 40 cm) nebo více pater (postačí cca 15–20 cm). Do spodní části nádoby a víka je potřeba vyvrtat dostatečné množství děr, které slouží k provzdušnění a odvodnění. Ve vícepatrových kompostérech se žížaly mohou díky děrovaným dnům vertikálně přesouvat a odběr hnojiva je snazší.

2

Nádobu je možné umístit uvnitř v bytě, domě či venku. Kompostovat lze v garáži, kanceláři, kuchyni i na balkoně. Pro žížaly je však důležitá optimální teplota, aby byly aktivní. Největších výkonů dosahují při teplotách kolem 20 °C, teplota by neměla klesnout pod 5 °C. Při teplotách pod nulou je potřeba kompostér přenést do teplejších prostor nebo zateplit například pomocí sena nebo slámy. Důležitá je také správná vlhkost, která by se měla pohybovat v rozmezí 55 až 70 %. Optimální vlhkost substrátu v kompostéru poznáte, pokud při sevření v hrsti kompost zachovává svůj tvar.

3

Na dno vermikompostéru se připraví podestýlka a do ní se vloží násada žížal a vhodné kousky bioodpadů. Násadu žížal můžete zakoupit přímo u specializovaných chovatelů nebo požádat své známé, kteří již mají zavedený vermikompostér. Žížaly hnojní, které odpad zpracovávají poněkud pomaleji, si lze nasbírat v hnojišti nebo venkovním kompostu. Pod kompostér se umístí sběrná nádoba na odchyt přebytečné vlhkosti – výluhu zvaného žížalí čaj. Čaj najde ředěný v poměru 1:1 s vodou uplatnění jako výborné tekuté hnojivo, které ocení mimo jiné bylinky a pokojové rostliny.

4

Žížaly v kompostéru zpracují téměř veškerý kuchyňský odpad. Přeměnu na humus urychlíme pokrájením nebo potrháním odpadu na menší kousky. Čerstvě přidaný odpad přihrnujeme vrstvou hlíny, aby k němu měly žížaly lepší přístup. Nemusíme se bát choroboplodných zárodků, bakterií, virů ani semen plevelů, protože ty dokáží žížaly zničit pomocí trávicích enzymů. Do kompostu nepatří: mléčné výrobky, maso, kosti, mastná jídla a tuky.

5

Vysoce kvalitní humus, který nezapáchá, vzniká přibližně po třech měsících kompostování. Vermikompost má optimální poměr dusíku a uhlíku a obsahuje látky, které chrání rostliny před chorobami a zlepšují jejich růst. Při odběru hotového kompostu nejprve odstraníme horní vrstvu bioodpadu, bude sloužit jako násada pro nový kompost. Žížaly ze substrátu lze vybrat ručně nebo je nalákat do nádoby s otvory ve dně, do níž umístíme kuchyňské zbytky. Ve vícepatrovém kompostéru postupujeme podobně, nový bioodpad přidáváme pouze do jednoho patra, kam se žížaly postupně samy přesunou. Humus z vermikompostéru má využití nejen při přesazovaní pokojových rostlin a obohacení půdy v zahradě, ale je vhodný i pro oživení při projevech půdní únavy nebo jako substrát pro očkování sterilních půd.

Autorská práva ZDE

Hodnocení

Vaše hodnocení: Žádné
0
Zatím nehodnoceno